Napoleon Bonaparte a církev

Když se Napoleon Bonaparte dozvěděl o benátském konkláve, zlostně a sarkasticky poznamenal: „Tak spousta starých pánů přece jen zasedla!“ V téže době radikální ateistia. Netrvalo dlouho a cestičku k pánu božíčku si našel a svůj postoj k církvi radikálně přeorientoval. Pochopil rychle, že pokud chce budovat velmoc ve které chce panovat, bez podpory církve by to nedopadlo. Podpálil pár kostelů, trochu majetků církevních zabavil a pak se září v očích se vzhlížel k bohu, aby dostal požehnání od všech. Byl to zkrátka kluk šikovná a v historii Evropy po něm zůstala hluboká stopa. Nechal rafinovaně přestavět celou Paříž, coby myslitel, modernista. Staré město porovnal se zemí, aby byly prostory na bulváry spojené v parky. Už tenkrát dobře věděl, že pletichaření odpůrců v skrytu křivolakých uliček a zákoutí jeho mocichtivým plánům nesvědčí. Vyřešil si to zkrátka tak, aby mohl táhnout, efektivně potlačovat povstání a kontrolovat dav. A jeho majstaštych – korunovace na císaře nejvyšším knězem a zdánlivý pakt s církví.

Pár jeho citátů mluví za vše:

  • Náboženství je to, co drží chudé od vraždění bohatých.
  • Náboženství je výborná věc, neboť udrží obyčejné lidi vklidu.

První konkordát.

Nový papež Pius VLL. považoval za užitečné a pozitivní, že se Napoleon chce dohodnout. Napoleon v Miláně prohlásil: „Opět potřebujeme Boha, aby byl někdo, kdo trpí s námi.“ To papeži imponovalo. Papež začal vyjednávat ve věci konkordátu, protože se domníval, že by dal hojivou náplast na rány francouzské církve. Papež však přistoupil na hru, v níž pozadí se skrývaly rafinované cíle budoucího imperátora. Napoleon začal být netrpělivý, protože si myslel, že věc konkordátu bude vyřešena v průběhu 14 dnů. Pokyn k řízení před papežem v Římě dal francouzskému kardinálu FESCH. Ten však neuspěl. Napoleon vymohl, aby se jednání konaly v Paříži – Consalvi. Napoleon žádal, aby jeho Konzulský pravomoc ve věci jmenování biskupů byla neomezená, chtěl omezit biskupské stolice ze 150 na 60, omezit majetek církve. Kardinál Consalvi oponoval hlavně tím, že by se arcibiskupové stali duchovními policisty Napoleona. Podle svého přesvědčení nemohl souhlasit hlavně s tím, aby v kostelech byla panem policie, která má možnost kdykoliv odstranit kněze z kazatelny i během výkonu bohoslužeb. Bonaparte byl čím dál netrpělivější. Problém uzavření konkordátu se stupňoval. Nakonec se přece jen zrodil výsledek. Dne 15.7. 1801 se uzavřel konkordát, který měl dát „Bohu co je boží a císaři co je císařovo“. Napoleon ho i tak svévolně doplnil později o článek č.. 77 a prohlásil: „Teď jsem nebe spřátelil se zemí“. A papež mu ještě věřil. .. Sám si položil na hlavu korunu.

V květnu 1804 se zeptal zda má být korunován za císaře. Miliónové zástupy vykřikli své ano. Avšak nestačil hlas lidu a šlechty, ale i souhlas církve, vždyť šlo o historický precedens. Napoleon řekl: „Když je již na korunování potřebný kněz, ať je nejvyšší“. Korunovace měla proběhnout v Paříži. Přišla otázka protokolárních záležitosti týkajících se korunovace.

Dohodnuto, že při ceremonii Napoleon nepolíbím ruku konsekrujúcemu knězi, olejem pomažou jen čelo, dá se vyhotovit atrapa meče Karla Velikého, který se ztratil během revoluce. Papež souhlasil. Nastal den korunovace 2. Prosinec 1804. O 9:00 přišel kočár s papežem Piem VLL. ke katedrále Notre Dame. V katedrále už čekali generálové Murat, Latour d’Auvergne, Soult, Ney, Desaix, ale i ministr Talleyrand a další vysoký hodnostáři. Budoucí císař potřeboval papeže ponížit tak nechal na sebe dlouho čekat (přes hodiny). Papež to však trpělivě snesl a věnoval se modlitbám. O 10:30 vstoupil Napoleon s manželkou Josefínou do kadedrály. Když nadešla rozhodující chvíle a papež Pius Vll.siahol po koruně, kterou měl položit na Napoleona hlavu, ten ho předešel, složil si z hlavy zlatý vavřínový věnec, uchopil korunu a otočený zády k papeži sám si ji položil na hlavu. Pius Vll.nereagoval. Pak „sebakorunovaný“ císař položil korunu na hlavu své manželce Josefinu. Proti císaři stál najednou pouze papežský stát a tohoto se Napoleon snažil zbavit. Zásadní rozhodnutí Napoleona, které mělo zlomit protivníka, se projevilo tím, že vojska generála Miollisa obsadili Řím. Nad Andělským hradem zavlála vlajka francouzského císaře. Řím vřel pobouřením. Papež však také rozhodl bulou, která začínala slovy: „Perpetual memoriam“ vyslovil, že kdo se zúčastní rabování církve, bude z křesťanské pospolitosti vyhoštěn! I když v Bule nebylo uvedeno konkrétní jméno, z obsahu vyplynulo, že exkomunikoval Napoleona. V noci ze 6.na7.júla 1809 francouzský vojáci stáli v ložnici papeže a mířili na něj bodáky. Na dvoře čekal připravený kočár. Kočár s vězňům se dal na cestu, již po několika dnech byl papež velmi vyčerpaný. Čím dál cesta pokračovala Pius trpěl. Duševní otřesy mu horší i tělo. Zvěst o jeho uvěznění se šířila jako lavina. 29.augusta 1809 papež dojel do Savony. Papeže deportovaly a papežský stát přestal existovat. Napoleon měl v plánu vybudovat „nový Vatikán“, a tím dostat církev pod svou kontrolu. Napoleon povolal do Paříže kardinálů, představených řeholí, papežské ministerstvo is archivem. Když se většina kardinálů vyjádřila, že bez papežského souhlasu nemůže opustit Svaté město, nechal je do Paříže deportovat. Papež zůstal v savonskom vězení úplně sám a Napoleon se ho pokoušel zlomit, nejprve mu nabízel 3 mil.. Franků, když papež odmítl začal mu cenzurovat poštu a biskupové mohli přijít jen formálně. Nemocný papež ztrácel poslední zbytky sil. 16.května 1811 svolal Napoleon do katedrály Notre Dame synodu. Při projevu zaútočil na autoritu papeže, přesto autorita papeže neutrpěla. V červnu 1812 tajně převezli papeže do Fontainebleau.

Napoleon začal naléhat na Pia VLL., Aby podepsal v pořadí již druhý konkordát. Šlo mu o definitivní nadřazenost vlastní moci nad církevní. Psychicky i fyzicky zlomený Pius nakonec podepsal. Papež sesbíral síly a 25. dubna 1813 vydává tento konkordát za neplatný. Napoleon opět zuřil, avšak změnil taktiku, papežovo rozhodnutí nebral v úvahu. Vrátil se na bojiště, ale prohraná bitva pod Lipskem 16.-19. října 1813 ho vyřadila z politické hry a konkordát přestal existovat. Nakonec Napoleon umírá na ostrově sv. Heleny 5. května 1821 a papež Pius Vll.sa vrátil do svého Svatého města Říma a umírá 20.augusta 1823. Ještě před smrtí vyjádřil o bývalém císaři Napoleonovi l.: „Byl to náš tvrdohlavý syn, ale přece jen syn„. Konkláve – řada kardinálů, shromáždění na volbu papeže
Konkordát – dohoda mezi státem a kat. církví o úpravě vzájemných vztahů.

Submit a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>